Výsledky vyhledávání v sekci Zpravodajství na dotaz služební cesta

Zemřel zpěvák David Stypka - Českolipskýweb.cz

access_time10. leden 2021personRedakce

Ve věku 41 let v neděli po dlouhé nemoci zemřel zpěvák, kytarista a textař David Stypka, držitel Ceny Anděl v kategorii Sólový interpret roku 2017. Umělec už delší dobu trpěl rakovinou slinivky břišní, k níž se přidaly komplikace spojené s covidem-19."S lítostí oznamujeme, že zpěvák, skladatel a básník David Stypka podlehl 10. ledna 2021 ve věku 41 let dlouhodobé nemoci spojené s komplikacemi covid-19," oznámila rodina zesnulého.Stypka byl známý vystupováním v kapele David Stypka a Bandjeez. Pocházel z Dboré u Frýdku-Místku a kromě hudební branže působil také jako novinář.Nasbíral řadu ocenění. V roce 2016 dostal Anděla jako Objev roku, o rok později pak přidal dalšího Anděla jako Interpret roku a za Skladbu roku, což byl duet s Ewou Farnou Dobré ráno, milá. Nominován byl i za Album roku. Bodoval také v anketě Žebřík 2017, kde získal 1. místo jako Objev roku, 2. místo za Skladbu roku a 3. místo v kategorii Zpěvák roku.Ve smutných písničkách viděl nadějiJeho album s názvem neboj. patřilo k nejočekávanějším nahrávkám roku 2017. Například hledač hudebních talentů Martin Červinka, který nahrávku produkoval, hovořil o začátku kariéry umělce, který bude v budoucích letech provázet českou kulturní společnost.„Nejvíce mě těší fakt, že se nám podařilo nějakým vedením osudu udělat veselo-smutnou desku a že takový ten smutek a zmar, který je v písničkách zakotvený, neovlivňuje vyznění desky, na které je nakonec spousta naděje,” řekl tehdy Stypka k albu k albu neboj., kterému předcházelo čtyřpísňové EP Jericho.Na albu neboj. hostuje například zpěvačka Ewa Farna, se kterou Stypka nazpíval duet Dobré ráno, milá. Stypka také spolupracoval například se zpěvačkou Kateřinou Marií Tichou, na jejíž loňské album Sami dodal refrén k písni V Paříži a hostuje ve skladbě Divoká. "On je hrozně šikovný autor a zpěvák. Potkali jsme se v roce 2016, když jeho skupina Bandjeez hrála jako předkapela před Jelenem. Pak jsem natáčela vokály na část jeho alba neboj. a během nahrávání jsem ho poprosila, ať mi pomůže s písničkou V Paříži," uvedla před časem Tichá.Písně po probuzeníStypka zpočátku nahrával sám internetový projekt Wake Up Songs. "Ráno jsem vstal, napsal píseň, hned ji umístil na youtube, a pak až jsem si dal kafe a probral se. Tudy vedla cesta ke kapele," řekl. S rozhodnutím profesionalizovat svoji hudební činnost začal objíždět akce zaměřené na vyhledávání talentů a nabízet svoje demo nahrávky. "Chtěl jsem, aby si moje muzika našla vydavatelství, které se o ni dobře postará. To nakonec klaplo v případě SinglTonu," vzpomínal autor repertoáru kapely Bandjeez.Stypka se narodil 21. července 1979. Po vystudování gymnázia byl novinářem v regionálním tisku, zkoušel i obchod se svíčkami a prodej na festivalech. Po letech novinářské práce se stal grafikem a sazečem. Dlouhodobě jako sazeč na volné noze spolupracoval mimo jiné s časopisem Pěstounovi zaměřeném na pěstounskou péči. Byl svobodný a měl tři děti.Upřímnou soustrast přejeme celé rodiněm přibuzným, známým a všem jeho fanouškům a fanynkám.ZdroJ: Novinky.cz

folder_openPřiřazené štítky

Zvláštní doba přináší zvláštní fenomény, zamrzlá koupaliště i tůně plní koupající se nadšenci. - Ceskolipskyweb.cz

access_time18. leden 2021personRedakce

Vyrazíte-li na procházku kolem prakticky libovolné zasněžené vodní nádrže nejen Libereckého kraje a libovolno v jakou hodinu, s velkou pravděpodobností narazíte na někoho, kdo se koupe, případně si prosekává díru do ledu, aby se vykoupat mohl. Jev, který byl médii ještě před rokem prezentován jako kuriozita, většinou zinscenovaná hrstkou železných mužů a žen například na Nový rok nebo na svátek Tří králů, se stal fenoménem dneška. Co přináší lidem, kteří zimnímu koupání propadli? Jak se na věc dívají sportovní zimní plavci? Komu by tyto aktivity rozhodně nedoporučili lékaři? S hledáním odpovědí začněme na liberecké přehradě, kde jsem zastihl sympatickou trojici odvážlivců a zasloužil se o to, že dva z nich, Danča a Šakal, překonali svůj osobní rekord, když se uvolili mi zapózovat. Překonali tím hranici pěti minut pobytu ve vodě, jejíž teplota se limitně blížila 0°C. Dančina cesta k otužování byla skoro modelová, vypráví: „My se do toho pustili s partnerem poté, co jsme prodělali covid. Během covidu nás rozbolela záda a kamarádi nám doporučili dýchání podle Wim Hof metody, která prokysličuje tělo. Pak jsme zjistili, že Wim Hofova metoda má více pilířů a patří k nim hlavně otužování. Rozhodli jsme se, že to zkusíme. To bylo loni prvního listopadu.Způsob přípravy mladé dvojice pro vás bude možná stejně překvapivý jako pro mě, ale mezi dnešními otužilci není ojedinělý. „Můj partner si pod pojmem otužování představoval studenou sprchu, ale to já nezvládnu, já si prostě na sebe dobrovolně studenou sprchu nepustím. Takže variantou číslo dvě bylo přímo vlézt do studené vody, což je rychlejší. Naštěstí to nebyla moje první zkušenost. Již asi před dvěma lety mě kamarádi, co se chodí otužovat, přizvali. Jsou to většinou páry, takže i holek tam je docela dost. Bylo to v zimě, na přehradě bylo pět centimetrů ledu. Vysekali díru a já s nimi do té vody tenkrát vlezla a pobyla jsem v té jednostupňové vodě třicet vteřin. Takže jsem věděla, že třicet vteřin v té vodě moje tělo dá bez přípravy a tím jsme i v tom listopadu začali, vlezli jsme tam a řekli si třicet vteřin a hotovo," prozrazuje začátky svého otužování Danča.Pak to již šlo jako po másle, Danča pokračuje: "Začali jsme poměrně intenzivně a chodili jsme každý den. Většinou nás nezastavilo ani špatné počasí. Tady to máme nejblíž, ale místa střídáme, dokonce jsme se již koupali i v horách a v krkonošském potoce. Teď z časových důvodů vynecháme jeden, dva dny v týdnu. Hlavně zpočátku jsem potřebovala podporu toho, že jsme byli dva a sami jsme se chodit plavat dlouho neodvážili. Dnes již občas i sama jdu, ale vždycky preferujeme, když je nás víc. Za prvé tehdy, když se tam snažíme být delší dobu, a pak, je to bezpečnější, jeden nikdy neví, co se může stát, nejsme žádní odborníci.“Otužování podle Danči člověku ale přináší mnohem víc než jen posílení imunity: „Já vnímám i to, že člověk musí překonat nějakou tu psychickou zábranu. Ta psychická odolnost je možná největším benefitem,“ uzavírá odvážná dívka.Další otužilce, ochotné podělit se o své příběhy, nacházím na Lesním koupališti, a to navzdory tomu, že přichází podvečer a chvílemi docela slušně sněží. Jako prvního potkávám Honzu, který to má dnes již za sebou. Patří k lidem, kteří s otužováním začali ještě před covidovou vlnou, což vychází najevo, když mi popisuje svoji cestu: „Ano, teď se s tím roztrhnul pytel, ale já se otužuji již tři roky a nebylo to tak, že bych se nějak připravoval. Třeba studenou sprchu vůbec nezvládám, to bych nedal. Jednou jsme si řekli, že se budeme chodit otužovat, a prostě jsme šli. V létě chodíme na Rudolfov, v zimě to jde všude. Dobré mi přijde nestát na jednom místě, to nezvládám. Já si musím dát pár temp. Ve všední den chodím sám, jinak nás chodí pár kamarádů.“ Vida, další otužilec, který nesnáší ledovou sprchu!“Doba je naprd, skoro nic se nemůže, tak si lidi hledají nějaký únik. Tohle nám snad nezakážou,“  vysvětluje si po svém módní vlnu zimního koupání pan Jakub a přidává svůj recept jak na to, který se blíží tomu v příručkách nejčastěji uváděnému: „Asi rok jsem se sprchoval studenou vodou a sem nebo na chalupě se chodím koupat od srpna, takže skoro půl roku. Chodil jsem pěšky nebo jezdil na kole, co je opravdu zima, jezdím autem.  Teď po koupání mi totiž zima není, ale pak asi hodinu cítím takovou vnitřní zimu, to mě rychle táhne domů někam k radiátoru.“ Lesáku dává Jakub přednost z prostého důvodu. Vysvětluje: „Přehrada mě neláká, protože tady krásně vidíte, kam šlapete, dno je rovné, a kdyby se mi náhodou něco přihodilo, tak dosáhnu na dno a břeh je vzdálený tři tempa.“ Jakub chodí plavat třikrát týdně, jsou-li mrazy, tak dvakrát, protože to je přece jen už drsnější. Žena s ním byla dvakrát, ale jenom jako morální podpora. O smyslu otužování pan Jakub nepochybuje a přidává důkazy: „Žena to nazývala tou mojí rýmičkou, ale mě se ta moje rýmička držela až deset dnů a nemohl jsem se jí zbavit. Co se otužuji, nebyl jsem nemocný.“ Pan Jakub je zajímavý ještě jednou drobností, někteří otužilci plavou v kulichu, on má i rukavice. Když se se mnou loučí, vysvětluje: „Mám nízký tlak, a tak jsem si na studené ruce musel koupit neoprénové rukavice.“Tomáš se koupe sám, ale sám při tom není, ze břehu ho bedlivě sleduje jeho fotografka, koučka a poskytovatelka první pomoci Jana. Ačkoliv, s tou první pomocí to je sporné, protože do temné ledové vody by prý nikdy neskočila, tedy ani za Tomášem. Toho k otužování přivedl rozhovor dvou lidí, kteří si sdělovali zážitky, a postupoval rovněž tradičně. Vzpomíná: "Začal jsem sprchováním od nohou. Sem na koupaliště jsem šel poprvé loni v říjnu, takže asi po půl roce. Šlo by to asi dříve, ale nebyly podmínky. Na druhou stranu si myslím, že hodně lidí se teď do otužování vrhá moc rychle, což si myslím, pro imunitu není také nejlepší.“Na Lesáku to teď opravdu žije možná více než leckdy v létě. Otužilci ale kritizují, že v zimě nemají k dispozici aspoň minimální zázemí. Chybí jim hlavně převlékárna, oblékat si po výkonu zasněžené šaty, odložené v lepším případě na lavičce, není nic moc. Službou, kterou by určitě nevyužili jen oni, by bylo otevření stánku s občerstvením a bonusem výhledově sauna. Spolek Lesní koupaliště, který má areál ve správě, si toho je dobře vědom, Jan Vondrák, architekt studia Mjölk a předseda spolku, slibuje: „Součástí našeho projektu znovuzrození Lesáku je v první řadě co největší rozšíření sezóny, rozšíření aktivit do celého roku. Ono tam opravdu třeba zrovna v této době chodí možná dokonce víc lidí než v létě. Vládní nařízení nám bohužel neumožňují otevřít stánek s občerstvením, protože jen prodejem čaje by si na svůj provoz nevydělal. Ale jakmile se trošku situace rozvolní, stánek pokusně o nějakém víkendu otevřeme. Co se převlékárny a sauny týče, v projektu nakreslené jsou, teď sháníme peníze a řešíme stavební řízení, abychom někdy v dubnu mohli začít naplňovat projekt, na který jsme již částečně získali peníze.“Vzhledem k povaze věci ale určitě nelze otužování ve volné přírodě doporučit každému. Na otázku, kdo by něco takového neměl dělat vůbec, odpovídá praktická lékařka Kamila Škapová: „Ptáte se špatně, něco takového je totiž velmi individuální. Diagnóz, co by zimní koupání nemusely zvládnout, je hodně, ale je na lékaři, aby to zhodnotil případ od případu. Bez porady s lékařem by něco takového určitě neměli zkoušet například všichni kardiaci a ti, kteří mají hodně vysoký tlak. Na druhou stranu, když je někdo třeba po infarktu, tak to nemusí automaticky znamenat, že by se nemohl chodit v zimě koupat. Nebo hypertonikovi, který má hodnoty srovnané léčbou, by to také vadit nemělo. A zvláštní kategorií je pochopitelně věk člověka sám o sobě a to je rovněž velmi individuální.“Chcete zimní koupání zkusit na vlastní kůži? Jan Kostelník, dálkový plavec a člen sekce sportovního zimního plavání TJ Bižuterie Jablonec nad Nisou, ví jak na to. V první řadě rozlišuje dva přístupy: „Pochopitelně záleží, jestli se tomu chcete věnovat jako sportu, nebo rekreačně. Zájemci o zimní plavání jako sportovní disciplínu každopádně musí projít povinnou prohlídkou, protože delší plavání ve studené vodě představuje pro organismus zátěž. Přeci jen uplavat v ledové vodě kilák je větší záhul na tělo, než se jen tak ponořit. Bereme-li to rekreačně, tak to bude spíše otužování a nepředpokládám, že zájemci budou chtít jít do nějakých limitů.“Jan Kostelník pak dává pár základních rad: „Adeptům bych v první řadě doporučil navštívit stránku Českého svazu plaveckých sportů, sekci Zimní plavání, podsekci Otužování, tam je mnoho kvalifikovaných článků. Úplně základním pravidlem pak je, že ve vodě se nesmíte začít klepat. To je signál, že se svalstvo začíná pokoušet zabránit prochladnutí důležitých vnitřních orgánů, že jste již uvnitř podchlazení. Takže v tom případě z vody rychle ven! Naopak, když vylezete z vody a začnete se klepat, je to normální, to je úplně běžné.“ Z mé ankety vyplynulo, že překvapivé množství otužilců nemá problém s ponorem do ledové přehrady, ale studenou sprchu nesnáší. Jan Kostelník doporučuje: „Člověk by měl začínat postupně. Nejste-li ochotní se sprchovat studenou vodou, což mně také není příjemné, je ideální začít ke konci léta nebo na podzim, když se voda postupně ochlazuje. V září, kdy má voda stále dejme tomu dvacet stupňů, tak to je ještě příjemné a při této teplotě ještě nejsou žádná omezení.“A jak to tedy je s maximální rozumnou délkou pobytu ve studené a ledové vodě? „Z fyziologického hlediska by měl člověk začít omezovat pobyt ve vodě zhruba od patnácti stupňů. Například v pravidlech pro trénované závodníky to je při patnácti stupních 28 minut. Ale velmi záleží na tréninku a kondici, třeba já v takové vodě při výkonnostním plavání ani neprochladnu. Naopak, když se v ledové vodě cachtáte, prochladnete rychleji, než když se jen ponoříte a překonáte ten první šok. Tělo si totiž kolem sebe vytvoří jakousi mikrovrstvu o vyšší teplotě, kterou pohyb naruší. Když teplota vody spadne pod čtyři stupně, což je případ těchto dnů, tak limit pro plavání je sice stále kolem dvaceti minut, ale ten opravdu platí pro trénované sportovce a musíte mít prostor na to plavat v nějakém tempu a vydávat energii. I my, když se koupeme v díře na jablonecké přehradě, tak tam vlezeme na pět minut a dost,“ uzavírá Jan Kostelník.Zdá se, že zimní koupání s sebou přináší samé kladné benefity a já přidám ještě jeden postřeh osobní. Všichni účastníci mé ankety byli plni nadšení, optimismu a hlavně se usmívali. Tak otužování zdar!Text a foto MadZdroj:Genus.cz

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Sport na dotaz služební cesta

Článek k turnaji - Cvikov Open – Čtyřhra muži – sobota 25.7.2020 – Ceskolipskyweb.cz

access_time29. červenec 2020personRedakce

V sobotu 25.7.2020 v 9:00 hodin začal 2. turnaj ze soutěžní série Tennis Family Tour 2020. A povedl se náramně! V pořadí 2. mužský debl se rozjel ve velkém stylu. Sešlo se celkem 16 párů z různých míst okresu Česká Lípa. Svoje zástupce a úspěšné mělo i město Praha.Ještě větší konkurence, než v červnovém turnaji způsobila, že i přes herní úpravu formátu v podobě základních skupin hraných bez výhod se turnaj protáhl přes 18. hodinu.  Hrálo se hodně vyrovnaných zápasů a výsledky 6:4, 7:5 nebo i 7:6 nebyly žádnou výjimkou. Z červnového turnaje obhajovalo svoje body hned 8 párů. K nim se přidalo 8 zcela nových nebo pozměněných párů. A výsledkem byla často neskutečná vyrovnanost soupeřů a celá řada velkých tenisových bitev.Než Vám popíšu průběh turnaje, tak bych ze všeho nejdříve poděkoval všem 16 párům za vzorný přístup k celému turnaji. Dále bych rád poděkoval klubu TK Cvikov, jeho předsedovi Vláďovi Garabovi a ženám pracujícím v zázemí areálu za doslova vzorné zajištění občerstvení a celkového zajištění zázemí pro hráče. A ještě jednu velkou pochvalu si zaslouží hráč turnaje Jirka Flégl za jeho úžasný příspěvek k zajištění občerstvení pro hráče ve formě doslova vynikající bramborové polévky (snědla se do poslední kapky), a vynikající masové pomazánky na chleba. Jirka dodal na turnaj i další občerstvení ve formě oříšků, brambůrek a tyčinek, zeleniny a dalších dobrot. Výrazně tak přispěl k celkové spokojenosti všech hráčů i fanoušků v turnaji. Hráči měli k dispozici i bábovku, koblihy, párky, grilované maso a také pivo. Zázemí celého turnaje bylo připraveno naprosto excelentně a já chci tímto poděkovat všem, kteří se na spokojenosti hráčů výrazně podíleli.Po sportovní stránce se turnaj vydařil neskutečně. Žádný pár nedostal v zápasech míček zadarmo. Hráči na kurtech bojovali na 100 a více procent a na výsledcích zápasů to bylo znát. Celý turnaj vyhrál pár Lukáš Rudinský – Jiří Jirák. Jako jediný pár nezažil hořkost porážky. Nicméně ani nejlepší pár turnaje neměl cestu za vítězstvím nijak zvláště umetenou. Již ve skupině museli Lukáš s Jirkou ve všech 3 zápasech hodně bojovat, aby skupinu vyhráli. V play off pak zažili doslova horké chvíle ve čtvrtfinále pohárového pavouka, kdy se v zápase s párem Saša Ceban – Mirek Zetocha dostali postupně do skóre 1:4 a 3:5. Nechybělo mnoho, a turnaj měl nakonec úplně jiného vítěze. Lukáš s Jirkou se ale v rozhodujících chvílích ukázali nejen jako velcí bojovníci, ale také jako hráči, kteří v důležitých chvílích nepanikaří a za nepříznivého stavu se jen tak nepoloží. Přes velký odpor soupeře nakonec dotáhli set do zkrácené hry, kterou i s přispěním nezbytného štěstí vyhráli poměrem 7:5. Výhra již téměř ztraceného zápasu Lukáše s Jirkou nakopla a dodala jim mnoho sebedůvěry. V semifinále a pak ve finále svoje soupeře pak již porazili s velkým přehledem a zaslouženě si vybojovali poháry za 1. místo v celém turnaji. Do finále turnaje se probojoval pár Vladimír Garab – Jiří Machačný. Vláďa s Jirkou až do semifinále pohárového pavouka svoje soupeře doslova válcovali. Potvrzovali pozici nasazeného páru a žádný soupeř neměl moc šancí na úspěch. V semifinále ale narazili na pár Marek Svoboda – Michael Berger a strhla se velká tenisová bitva. V koncovce mače ale byli nakonec lepší Vláďa s Jirkou a vybojovali si velké finále. V posledním mači pak zaznamenali svoji jedinou prohru v celém turnaji, kdy nakonec nestačili na rozjetý pár Lukáš Rudinský – Jiří Jirák. I přes finálovou prohru si pár Vladimír Garab – Jiří Machačný zaslouží hodně velkou pochvalu za předvedený výkon. Krásný zápas o 3. místo v pohárovém pavouk sehráli páry Pavel Kosťun – Patrik Kubín a Marek Svoboda – Michael Berger. Mezi těmito páry se strhla obrovská tenisová bitva, která dospěla až do zkrácené hry, kterou pro sebe nakonec v poměru 7:5 získal pár Pavel Kosťun – Patrik Kubín. Zajímavostí je, že se oba páry spolu utkaly již v základní skupině, kde si také spolu dostali až do zkrácené hry, kterou pro sebe stejně jako v zápase o 3. místo rozhodli v poměru 7:3 Pavel s Patrikem. Pár Pavel Kosťun – Patrik Kubín v celém turnaji prohrál jen 1 zápas, a to v semifinále pohárového pavouka s pozdějším vítězným párem celého turnaje Lukáš Rudinský – Jiří Jirák. V celém turnaji vyhráli 6 ze 7 zápasů a výrazně přispěli ke zvýšení konkurence mezi páry. Poraženým semifinalistou pohárové části turnaje se tentokrát stal pár Marek Svoboda – Miky Berger. V základní skupině se Marek s Mikym museli smířit s jednou prohrou. Svoje kvality ale potvrdily postupem do semifinále turnaje, když ve čtvrtfinále dokázali oplatit páru Jiří Flégl – Vladimír Pulkrábek finálovou prohru z červnového turnaje. V semifinále ale narazily na velmi dobře hrající pár Vladimír Garab – Jiří Machačný a i přes skvělý výkon a po velké tenisové bitvě nakonec podlehli v poměru 5:7. V zápase o 3. místo se pak jen o pouhé 2 míčky ve zkrácené hře nedočkali poháru.Marek s Mikym sice v turnaji prohráli 3 zápasy ze 7, nicméně vždy po velké tenisové bitvě. Jejich přemožitelé museli ve vzájemných zápasech předvést naprosto maximální výkon a vytáhnout všechny svoje tenisové zbraně, aby Marka s Mikym porazili. Je neuvěřitelné, jak vysoký standard si Marek s Mikym ve všech turnajích drží. V žádném našem turnaji od roku 2019 nikdy neskončili hůře než v semifinále. A to i přes výrazně vyšší konkurenci. Klobouk dolů Marku a Miky!Ve čtvrtfinále pohárového pavouka hodně řádili Saša Ceban – Mirek Zetocha. Svoje soupeře pár Lukáš Rudinský – Jiří Jirák doslova drtili a drželi si celý mač průběžné vedení. Nejdříve 4:1, poté 5:3 a ještě 6:5. Přesto nakonec odešli poražení ve zkrácené hře poměrem 5:7. Těžko říct, jak by tento pár v dalším průběhu turnaje dopadl, pokud by Lukáše s Jirkou ve čtvrtfinále porazili. Saša s Mirkem vyhráli v turnaji 3 zápasy z 5 a prohráli jen s oběma finálovými páry. V celém turnaji předvedli skvělý výkon. Pokud se mladík Saša ve spojení se zkušeným Mírou zapojí do dalších turnajů, může se jim podařit prorazit na nejvyšší pozice. Kvalitu na to rozhodně mají. Výborný turnaj sehrál pár Jiří Flégl – Vladimír Pulkrábek. Až do čtvrtfinále pohárového pavouka nepoznali přemožitele. O poháry si nezahráli díky tomu, že ve čtvrtfinále narazili na skvěle motivovaný pár Marek Svoboda – Miky Berger, který jim chtěl oplatit finálovou prohru z červnového turnaje. Přesto si Jirka s Vláďou zaslouží velkou pochvalu, a i přes prohru ve čtvrtfinále si udrželi vysoké postavení v průběžném žebříčku turnajové série. Ve čtvrtfinále pohárového pavouka si zahráli ještě páry Luboš Švarc – Antonín Slavík a Láďa Petrův – Petr Sajc. Oba páry si zaslouží obrovské uznání za svoje výkony v turnaji. Luboš s Tondou dokázali vyhrát 3 zápasy z 5 odehraných, bohužel ve čtvrtfinále prohráli s finalistou turnaje párem Vladimír Garab – Jiří Machačný. Luboš s Tondou ale hráli svůj první turnaj v sérii a v dalším průběhu můžou ještě promluvit do celkového pořadí. Láďa s Péťou se dostali do základní skupiny C, která se nám pěkně zamotala. Hned 3 páry ve skupině C měly bilanci 1 výhra 2 prohry. Díky nejlepší bilanci v minitabulce se Láďa s Péťou nakonec dostali ve skupině na 2. místo. V osmifinále si dokázali se soupeřem poradit. Ve čtvrtfinále pohárového pavouka ale narazili na silný a ve velké formě hrající pár Pavel Kosťun – Patrik Kubín a do bojů o poháry se nakonec nedostaly. I přes prohru ve čtvrtfinále si Láďa s Péťou zaslouží velkou pochvalu za předvedenou hru. V medailovém pavouku se díky vyrovnanosti párů strhla celá řada velkých tenisových bitev. Zlaté medaile si domů odnesl pár Antonín Mestek – Libor Pecina. Cestu za zlatem ale neměli snadnou. V semifinále museli svést velkou tenisovou bitvu s párem Martin Anders – Petr Vondráček, kterou pro sebe rozhodli až v závěru poměrem 7:5. Ve finále si pak poradili s párem Jiří Procházka st. – Jiří Procházka ml. Tonda s Liborem v celém turnaji vyhráli 4 ze 7 odehraných zápasů, a tak jsou zlaté medaile určitě ve správných rukou. Finalistou medailové části turnaje se stali trochu překvapivě ale zcela zaslouženě pár Jiří Procházka st. – Jiří Procházka ml. Otec se synem se v turnaji rozhodně neztratili. Vždyť už v základní skupině dokázali vyhrát 1 zápas, a i přes prohru v osmifinále v další části turnaje dokázali, že mohou porazit mnoho soupeřů anebo je i výrazně potrápit, což se jim v sobotu ve Cvikově zcela určitě podařilo. Otec a syn Procházkovi dokázali v turnaji porazit 3 velmi silné páry, když zejména výhry nad páry Martin Jeřábek st. – Martin Jeřábek ml. a Michal Mašek – Lukáš Koudelka jsou velmi cenné, protože oba tyto páry hrály v červnu 2020 čtvrtfinále pohárového pavouka. Moc pěkné 3. místo a bronzové medaile si z turnaje odvezl pár Martin Anders – Petr Vondráček. Ve skupině sice nevyhráli mač, ale ve 3. mači ve skupině hodně zavařily velmi kvalitnímu páru Pavel Kosťun – Patrik Kubín, které donutili k maximálnímu nasazení, když s nimi prohráli až po velké bitvě poměrem 5:7. Velmi dobře pak v osmifinále vzdorovali páru Vladimír Garab – Jiří Machačný, vyhráli s nimi 3 gamy. Ve čtvrtfinále medailového pavouka se stoupající výkonnost Martina s Péťou konečně projevila výhrou nad párem Martin Jeřábek st. – Martin Jeřábek ml. Po velkém boji poměrem 5:7 následně Martin s Péťou ztratili postup do finále. V zápase o 3. místo ale svoji stoupající formu dále zhodnotili výhrou nad párem Jaromír Kořínek – Ladislav Říha. Martin s Péťou mají před sebou další turnaje a pokud do nich nastoupí, určitě nejsou bez šancí na ještě lepší výsledky. Semifinalistou medailové části turnaje se stali Jaromír Kořínek – Ladislav Říha. Jarda s Láďou hráli celý turnaj velmi dobře. V celém turnaji vyhráli 2 zápasy, a to je známka kvality. Určitě je mrzí prohra v semifinále medailového pavouka s otcem a synem Procházkovými. Přesto se na turnaji neztratili a všechny svoje zápasy odehráli se ctí a s velkou bojovností. Zvýšená konkurence v turnaji způsobila, že 2 páry, které se probojovaly do čtvrtfinále pohárů v červnovém tunaji se v červencovém turnaji museli smířit s účastí v medailovém pavouku. Páry Michal Mašek – Lukáš Koudelka a Martin Jeřábek st. – Martin Jeřábek ml. se do bojů o medaile nedostaly. Oba páry padly se svými soupeři těsně poměrem 5:7. Otec a syn Jeřábkovi se do pohárového pavouka nedostaly jen díky horšímu skóre v minitabulce ve skupině C.Ve čtvrtfinále medailové části padli s párem Martin Anders – Petr Vondráček a turnaj pro ně bohužel skončil. Michal s Lukášem hráli měli tentokrát velmi těžkou základní skupinu. Postup do pohárů si prohráli s párem Saša Ceban – Mirek Zetocha. Postup do bojů o medaile jen těsně prohráli s otcem a synem Procházkovými. Díky účasti v červnovém turnaji si ale oba páry součtem bodů udrželi šanci na konečné umístění v TOP 10 celé turnajové série, a to je určitě velmi pozitivní. Oba poražené čtvrtfinálové páry z medailové části si ale za svoje výkony zaslouží velkou pochvalu. Věřím, že další turnaje se jim podaří již mnohem lépe. Z poražených čtvrtfinalistů medailové části pavouka bych rád pochválil i zbývající 2 páry Bohumil Vorlíček – Sergej Ceban a Filip Havlas – Eda Greb. Oba páry sice nevyhrály ani jeden zápas, ale v turnaji se rozhodně neztratily. Bohouš se Sergejem se v základní skupině rvali jako lvi. S párem Jaromír Kořínek – Ladislav Říha prohráli jen těsně 5:7. V osmifinále se jim nevedlo s párem Jiří Flégl – Vladimír Pulkrábek. Ve čtvrtfinále po boji prohráli s pozdějšími zlatými medailisty párem Antonín Mestek – Libor Pecina. Pár Filip Havlas – Eda Greb se také v tomto turnaji zlepšil. Výsledkově to sice tak nevypadá, ale mnoho gamů se svými prohráli až po velkém boji přes shodu. Výkon páru postupně rostl směrem nahoru. Nejlepší zápas předvedli v medailovém čtvrtfinále, kdy hodně vzdorovali páru Jaromír Kořínek – Ladislav Říha. Filip s Edou mají před sebou určitě další turnaje a tím pádem i možnost postupného zvyšování svojí výkonnosti. Věřím, že se jejich výkonnostní vzestup projeví již na dalších turnajích.Celkově hodnotím turnaj velmi pozitivně. Díky velkému množství vyrovnaných zápasů se nám čas turnaje protáhl až do 20. hodiny. Přesto byli hráči sice unavení, ale spokojení. Splnili jsme cíl, a to zajistit hráčům co nejlepší turnaj a co nejlepší herní formát. Všechny páry si hodně zahráli a o tom naše turnaje jsou. Cesta k pohárům nebo i medailím byla pro páry náročná a trnitá. O to větší radost pak hráči z úspěchů mají. Snadná vítězství nikoho nemotivují. Hráči mají rádi vyrovnané mače. Užívají si vyrovnané stavy a baví je bojovat o každý míč. Někdy je vyrovnaných zápasů více, někdy méně. Záleží na tom, jak silné páry se na turnaji sejdou. Je ale důležité, aby hráči měli z turnajů a zápasů radost, užívali si je a rádi se na turnaje do zápasů vraceli. Čas v takovém případě není důležitý. Hlavní je, aby se turnaj dohrál a hráči měli ze svojí hry a výkonu dobrý pocit. Naším cílem je, aby hráči si turnaje co nejvíce užívali, a to se nám daří. Můžeme ještě dělat úpravy v herním formátu, ale základem je, aby si hráči co nejvíce a co nejlépe zahráli. A měli i dobře připravené zázemí, aby jejich spokojenost byla co největší. Těším se již nyní na další turnaje a věřím, že nám zachováte svou přízeň. Přijďte si zahrát, určitě se Vám bude u nás líbit. Závěrem ještě jednou děkuji všem hráčům, lidem v zázemí, všem fanouškům a fanynkám. Je radost pro Vás připravovat turnaje. Je radostí být s Vámi všemi. S pozdravem Zdeněk Hykš, Tenisová rodina, spolek.https://www.youtube.com/watch?v=kUdBjJc_PeU

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Právo a finance na dotaz služební cesta

Dá se na služební cestě vydělat? - Ceskolipskyweb.cz - Váš Českolipský webový portál

access_time10. červen 2020personRedakce

Samozřejmě otázka vydělání by neměla být zaměňována s případem vydělávání na neoprávněných výdajích. Na služební cestě si zaměstnanec může přivydělat psaním článků, programováním nebo brouzdáním po internetu, pokud mu to nebrání v plnění pracovních povinností. Ale jak na tom bude s odměnou a náhradami?Pracovní cestaSlužební cesta je zavedený pojem, protože se jedná o jistou službu zaměstnavateli. Ve skutečnosti se jedná o pracovní cestu, protože je vykonávána v pracovním poměru a vztahují se na ní všechna práva a omezení z pracovního poměru vyplývající. Poskytování náhrad výdajů popisuje Zákon č. 262/2006 Sb. o cestovních náhradách. A není špatné si občas služební cestou trochu legálně přivydělat, i když s trochou nepohodlí a změně zvyků.Druhy náhradZaměstnanci na služební cestě náleží několik různých náhrad. Má právo na náhradu prokázaných jízdních výdajů, náhradu prokázaných výdajů na ubytování, stravné, náhradu prokázaných vedlejších výdajů a náhradu prokázaných jízdních výdajů za cesty k návštěvě rodiny, trvá-li pracovní cesta delší dobu. Zaměstnanci mohou být vysíláni na služební cesty třeba k jinému zaměstnavateli v rámci ušetření nákladů, a proto se počítá i s dlouhodobým pobytem mimo svůj domov a rodinu.Náhrada jízdních výdajůPokud zaměstnanec použije k dopravě letadlo, vlak, loď, autobus nebo jiný dohodnutý dopravní prostředek,  zaměstnavatel hradí tyto náklady v plné výši. Jiná je situace s použitím vlastního vozu. Ta platí jen v případě svolení a schválení zaměstnavatelem, který je odpovědný za škodu na vozidle, pokud ji způsobil někdo jiný. Toto ustanovení je poměrně důležité, protože zajišťuje zaměstnanci hrazení výdajů na opravy. Škody ale nesmí být způsobena samotným zaměstnancem nebo nějakou náhodou jako je píchnutí kola. Za použití auta obdrží za každý kilometr zaměstnanec 3,80 a proplacen mu bude účet za benzin podle spotřeby v technickém průkazu. Pokud nedodá paragon o tankování patří mu náhrada stejně, jen se vypočítá podle spotřeby uvedené v techničáku a vynásobí průměrnou cenou za benzín.StravnéNa služební cestě bývá hlad a někdy také chuť na něco ostřejšího. Alkoholu je sice lepší se vyhnout, ale zaměstnavatel nekontroluje, jak bylo stravné využito. Zaměstnanec tedy nemusí předkládat účtenky z restaurací a dokládat co a jak jedl či pil. Minimální výši stravného určuje zákon pro cesty v délce 5 – 12 hodin na částku 73 Kč, 12 – 18 hodin 112 Kč a při vícedenních cestách je částka 174 Kč. Nižší stravné mohou dostávat zaměstnanci pokud běžně cestují, ale takové ujednání musí obsahovat pracovní smlouva. Pokud zaměstnavatel zajistí zaměstnanci bezplatné stravování, nemusí stravné platit. Pokud zaměstnanec cestuje do zahraničí, obdrží stravné stanovené vyhláškou Ministerstva financí v zahraniční měně. Na Slovensko obdrží například 30 Eur, do Velké Británie 40 liber a do USA 50 dolarůVedlejší výdaje a náklady na cestu za rodinouPři cestě může zaměstnanec platit různé účelně vynaložené náklady. Při cestě autem do zahraničí to mohou být dálniční poplatky, známky, parkování, ale není mezi nimi pokuta. Může také používat svůj telefon a naúčtovat zaměstnavateli český předražený roaming. Je ale třeba být opatrný a vše si zajistit papírově. Zaměstnavatel nemá povinnost tyto náklady hradit. Proto je potřeba se předem se zaměstnavatelem dohodnout, zda proplatí další případné výdaje. Zaměstnanci náleží také výdaje na cestu za rodinou, pokud služební cesta trvá více než 7 po sobě jdoucích kalendářních dní a to každý týden. Zaměstnavatel může dohodnout v pracovní smlouvě nebo kolektivní smlouvě lhůtu k návštěvě delší, nesmí však překročit měsíc.Služební cesta není špatná z hlediska určitých bonusů v podobě příspěvku na stravu a snížení domácích nákladů z důvodu pobytu mimo domov. Zaměstatnec by měl ale vždy dbát na vyplnění cestovního příkazu nebo obdobného dokladu, kterým jej zaměstnavatel vyšle na služební cestu. Tento doklad musí obsahovat souhlas s použitím vozidla zaměstnance (jinak nemusí být škoda proplacena), výši stravného, povolení vedlejších nákladů a další potřebné údaje, aby nedocházelo k pozdějším problémům. Zaměstnanec je také povinen služební cestu do 10 dní zaměstnavateli vyúčtovat a zaměstnavatel do 10 dnů od vyúčtování cestu a náhrady vyplatit.

folder_openPřiřazené štítky

Ověření dokladů totožnosti – úřední nesmysl - Ceskolipskyweb.cz - Váš Českolipský webový portál

access_time11. červen 2020personRedakce

Stát zařídil občanům řadu starostí s výměnou všech možných dokladů, aby mohl lépe kontrolovat svoje poddané. Protože ale byrokracie nemá hranic, doklady jsou nejen nedokonalé, ale také pochybně neúplné. A když je potřeba doklad ověřit, v ČR to nejde.Doklad totožnostiZcela běžně se doklad totožnosti používá k zaslání zahraničním serverům a třeba PayPal zmrazí jakékoliv prostředky na účtu a neodblokuje, dokud majitel nezašle doklad totožnosti. PayPal se často stává cílem útoku hackerů, kteří tak přicházejí k zajímavým údajům. A ještě je PayPal drahý. V České republice chrání před omyly stát.Povinnost předložení ověřené kopieNěkteré školy nebo instituce za hranicemi naší malé země vyžadují zaslání ověřených dokladů totožnosti. Chodit na místní úřad nebo k notáři je ale zcela zbytečné. Tito úředníci žádný takový doklad neověří. Proč to nedokáží a nechtějí, je záhadou. Notář nemá právo zkoumat obsah ověřovaného dokladu a pouze stvrzuje, že kopie souhlasí s originálem. Tuto shodu mu zajišťuje kopírovací zařízení a ověřovací pověřenec v kanceláři.Odcestovat do zahraničíPokud tedy po vás někdo bude chtít ověřený doklad totožnosti, tak v ČR máte smůlu. Nezbývá než odcestovat do zahraničí. V sousedních zemích žádný problém s českými ani tuzemskými doklady nemají. Klidně vezmou vaši tak cennou občanku nebo pas, rozkopírují a orazí razítkem, že souhlasí s originálem. Pravdou je, že cesta pár kilometrů za hranice se může prodražit, ale stále je to lepší, než se soudit o ověření tak běžné věci, která v ČR ověřit nejde – OP nebo pas jsou něčím výjimečné a vzácné. Jenom nikdo neví čím…

folder_openPřiřazené štítky